Hon

29. července 2014 v 14:00 | Spencer
Autor: Andrew Fukuda
Název: Hon
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2014
Počet stran: 304 stran
Žánr: Sci-fi
Série: Hon
Díl: 1.


Anotace:

Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?
Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně - nezamilovat se do jedné z nich!
Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk. Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal.
Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější...

Moje hodnocení:

Tahle kniha byla mnohem lepší, než jsem čekala. Lidi kteří knihu četli, se většinou dělí na dvě skupiny:
1. Na ty, kterým se kniha líbí
2. A na ty, kterým ne.
Já patřím k těm, kterým se kniha líbila. Byla jsem příjemně překvapena, protože jsem ji přečetla ani ne za den.

Kniha je o Genovi, který žije ve světě plném upírů. Gen je člověk. Je jedním z posledních lidí na zemi.
Aby na sebe neupozorňoval musí se řídit svími pravidli: Nesmí se smát, potit a tím hlavním pravidlem je: NEUPOZORŇOVAT NA SEBE.

Gen se snaží chovat jako ostatní, všechno se změní když se vyhlásí Hon.
Co je to hon?- Hon je soutěž mezi upíry. Jednou za nějakou dobu, vládce všech upírů uspořádá Hon. Jde to to, že se upíří snaží sníst co nejvíc glupanů (lidí)
Upíři si v tomhle světě říkají lidé.
Gena vylosujou do Honu společně s pár dalšíma lidma a holkou, do které je zamilovaný.
Bohužel všechny které vylosovali musí být spolu v jedné budově. S tím má Glen problém, protože se jako každý člověk musí mýt.

Musím říct, že se nemůžu dočkat dalšího dílu, který by měl vyjít v říjnu.

A to je jen jedno z pravidel. Je jich mnohem víc. Můj otec je do
mě hustil od chvíle, kdy jsem se narodil. Nikdy se neusmívej, ne-
pochichtávej ani nesměj nahlas, nikdy neplač ani nedovol, aby ti do
očí vstoupily slzy. Za každých okolností si zachovej neurčitý, klidný
výraz. Jediné emoce, které kdy lidé dají najevo, jsou chuť na glupany
a romantická roztouženost. Já očividně ani jedno z toho nezažiju.

Ty pravidla mě zaujala. Začala jsem přemýšlet o tom jestli bych se jich dokázala řídit. A odpovědí je NE :D
Trailer:

+ knihy

- Příběh
- Rozhodně konec

- knihy

- sem tam hlavní hrdina

Obálka:

Příběh:


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama